V pondělí proběhly volby v kanadské provincii Quebec, které vyhrála Separatistická Quebecká strana (PQ). Vítězství této strany přichází po více než deseti letech, kdy byla mimo vládní postavení. I přesto, že PQ získala řadu hlasů, nebude mít dostatečnou většinu pro samostatné vládnutí. Očekává se, že se ve 127členném zákonodárném sboru chystají složité vyjednávání, neboť PQ může získat téměř 60 křesel, což znamená, že bude odkázána na podporu části opozičních poslanců.
Referendum jako hlavní téma
Paul St-Pierre Plamondon, šéf vítězné PQ, ve svém projevu ke svým příznivcům zdůraznil své ambice na nezávislost Quebecu. Mluvil o své vizi samostatné provincie a o tom, jak si tuto zemi stále představuje. Jeho doslov „Ten sen se jednoho dne splní“ naznačuje, že plánuje postupně přistoupit k uspořádání dalšího referenda o nezávislosti, i když zpočátku zdůraznil, že počká, než se ujme úřadu americký prezident Donald Trump, který v minulosti vyjádřil názory na vztahy mezi Kanadou a USA.
Už v předchozích referendech o nezávislosti, která se konala v letech 1980 a 1995, voliči jasně odmítli odtržení od Kanady. V roce 1995 byla situace velmi napjatá, neboť rozhodující hlasování skončilo velmi těsným poměrem 50,58 ku 49,42 procenta. Nyní je však situace jiná, a separatistické hnutí čelí nové výzvě v podobě politického klimatu a přesvědčení obyvatel o významu zůstat v rámci kanadské federace.
Dopad na kanadskou politiku
Druhým v pořadí se umístila liberální strana, která by měla získat kolem 40 mandátů, zatímco dosud vládnoucí Koalice pro budoucnost Quebeku (CAQ) dle odhadů nezíská ani jedno křeslo. Tato změna znamená výrazný posun v politickém uspořádání provincie, kde premiérka Christine Fréchetteová pravděpodobně o svůj mandát přijde. Při pohledu na situaci v celém Kanadě je nyní pod zkouškou schopnost premiéra Marka Carneyho zvládat rostoucí napětí a motivovat Quebec, aby se cítil jako ceněná součást kanadské federace.
Tento politický pat, zejména s ohledem na separatistickou vlnu, vyvolává obavy, jak se nové vedení PQ postaví k ostatním provinciím a jaký vliv to bude mít na celkovou stabilitu Kanady. St-Pierre Plamondon již jasně avizoval, že nezávislost Quebecu není jen politickým heslem, ale cíleným plánem, který má za cíl vzbudit ducha mezi francouzsky mluvícími Kanaďany.
Mezinárodní situace a vztahy s USA, především s případným znovuzvolením Donalda Trumpa, by mohly ovlivnit jak postavení Quebecu, tak celou kanadskou politiku. Kanada se musí vyrovnat se stále se měnícím politickým klimatem a otázka nezávislosti Quebecu se opět stává jedním z klíčových témat debaty. Zda se separatistické hnutí dokáže mobilizovat pro rozvoj zakotvení nezávislosti v rámci společnosti, to ukáže následující období, v němž budou muset čelit vyjednáváním o stabilizačních dohodách s opozičními stranami.