Když v srpnu 2006 hlasovali astronomové v pražském Kongresovém centru o nové definici planety, málokdo tušil, jakou vlnu emocí a odborných sporů rozpoutají. Výsledkem hlasování Mezinárodní astronomické unie (IAU) bylo vyškrtnutí Pluta ze seznamu planet sluneční soustavy. Z devítky se stala osmička a z Pluta trpasličí planeta. Učebnice se přepsaly, spor ale ani po dvaceti letech neutichl a naopak se stále vyhrocuje.
Příčiny sporu o Pluto
Ostrá pře mezi astronomy o status Pluta se rozhořela znovu s objevem tělesa Eris v Kuiperově pásu za Neptunem v roce 2005. Toto těleso dosahovalo srovnatelné velikosti jako Pluto, avšak mělo větší hmotnost. Astronomové se ocitli před dilematem: buď uznat Eris a desítky dalších potenciálních ledových světů za další plnohodnotné planety, nebo zpřísnit pravidla definující, co je planeta. Nakonec zvítězila druhá možnost, což znamenalo, že se Pluto dostalo na okraj zájmu a bylo převedeno do kategorie trpasličích planet.
Astronomická unie poté zavedla tři striktní podmínky, které musí planeta splnit. Planeta musí obíhat kolem Slunce, mít dostatečnou gravitaci k vytvoření kulového tvaru a rovněž dokázat gravitačně vyčistit okolí své oběžné dráhy. Právě poslední bod, tedy schopnost vyčistit dráhu, byl klíčový pro osud Pluta, protože o svůj prostor se dělí s tisíci dalších těles Kuiperova pásu.
Kritika definice a její důsledky
Kritici pražské definice však namítají, že pravidlo o „vyčištění dráhy“ je vědecky problematické. Planetární vědec Philip Metzger upozorňuje, že schopnost tělesa ovládat své okolí závisí především na jeho vzdálenosti od Slunce, nikoli na skutečné podstatě tělesa. Uvádí příklad, že pokud by například sama planeta Země obíhala ve vzdálenosti, v níž se nachází Pluto, i ona by svoji dráhu nevyčistila, a tedy by podle definice IAU o titul planety přišla. Tím vyvstává otázka, zda definice vytvořená IAU je skutečně platná a přijatelná pro současné vědecké poznání.
Od okamžiku, kdy byl Pluto přeřazen do kategorie trpasličí planet, se mezi astronomy rozvinuly i další spory. Zatímco matematičtí astronomové kladou důraz na dynamiku oběžných drah, planetární geologové prosazují jiný pohled. Upozorňují na to, že o statusu tělesa by měly rozhodovat jeho vlastní geologické vlastnosti a vnitřní procesy, nikoli pouze jeho oběžná dráha.
Nové objevování a zachování zájmu o Pluto
Argumenty odporující definici IAU nabírají na síle od července 2015, kdy kolem Pluta proletěla americká sonda New Horizons. Tato mise přinesla ohromující snímky majestátní krajiny, která byla jiná, než si vědci představovali. Místo mrtvého kusu ledu a kamení vídali pohoří z vodního ledu vysoká přes tři tisíce metrů, pláně z pomalu tekoucího zmrzlého dusíku a známky nedávné kryovulkanické činnosti, stejně jako tenkou atmosféru. Tímto způsobem Pluto dokázalo zaujmout planetární geology širokým spektrem geologických procesů, a to i přesto, že rozhodnutí IAU z roku 2006 mu odebralo status planety.
Současná debata o statusu Pluta tak zdaleka nekončí ani po dvaceti letech. Ačkoliv Pluto již dávno ztratilo svůj status planety, zůstává předmětem výzkumu a diskusí, což dokazuje, jak složité a fascinující je chápání našeho slunečního systému. Vědci se i nadále snaží nalézt shodu ohledně jeho definice a statusu, což ukazuje na dynamiku vědeckého poznání a jeho vývoj.